Pardubický kaleidoskop

		Dnes je:

V místech, kde se nyní nachází zámek, byla v roce 1319 tvrz, která patřila Půtovi z Pardubcic. Jeho synové vyměnili pardubickou tvrz za hrad Visemburk. Tak se do Pardubic dostává Arnošt ze Staré a z Hostýně. Jeho syn Arnošt byl prvním pražským arcibiskupem a blízkým známým císaře Karla IV, který Pardubice navštívil roku 1363. Arnošt z Pardubic nechal tvrz přestavět na hrad s příkopy. Po jeho smrti byl majitelem zámku jeho bratr Vilém. Majiteli pardubického panství byli dále i Viktorin Boček z Kunštátu, Diviš Boček z Miletínka, král Jiří z Poděbrad a nakonec Jindřich Minsterberský, který prodává roku 1491 zámek panu Vilémovi z Pernštejna za 3 250 kop grošů českých.
Roku 1497 započala rozsáhlá rekonstrukce zámku. Úprava a zvelebování zámku pokračovalo i za Votěcha i Jana z Pernštejna. Vzniklo tak důstojné renesanční sídlo rodu Pernštejnů. Finanční situace pernštejnského rodu se natolik zhoršovala, že Jaroslav z Pernštejna byl nucen zámek a celé Pardubické panství roku 1560 odprodat královské komoře.
Za císaře Maxmiliána a taktéž i za Rudolfa II se vzhled zámku i nadále zlepšoval, avšak třicetiletou válkou zámek příliš utrpěl. V té době zde bylo započato s výstavbou pivovaru a při jednom z válečných útokú byl zámek zasažen. Při tomto útoku shořely všechny sýpky. Úroda se tedy začala skladovat v zámeckých pokojích, což mu také zrovna nepřispívalo. V 18. století byl zámek opraven v barokním slohu. Byly odstraněny některé štíty a rozdělěny místnosti. V druhé polovině 18. století zde byly pokoje pensionovaných důstojníků. Ve velkých sálech byly sníženy stropy a příčkami byly rozděleny na menší místnosti a upraveny k bydlení rodin. Historická cena zámku byla zcela zanedbávána, zámek chátral. Na konci 18. století zde byl textilní sklad. Na konci 19. století zde naopak byly obuvnické dílny.
Až od roku 1920, kdy přešlo vlastnictví zámku do Muzejního spolku se začala postupně navracet zámku původní podoba. V současné době probíhá již od 70. let rozsáhlá a vleklá rekonstrukce, která nabrala na obrátkách až po roce 1990, kdy se o zámek stará Východočeské muzeum, takže v současné době je již velká část zámku přístupná veřejnosti a zbytek je před dokončením.


Aktuálně: aktuality sport počasí Kultura: kina divadla koncerty kluby výstavy Informace: ubytování kdy kam tipy MHD rozcestník restaurace kraj památky fotoreportáže astrologie Historie: historie náměstí radnice zámek n. Republiky třída Míru Kunětická h výstava sportu MHD trolejbusy revoluce parforsní hony budoucnost výstava drážky staré hospody Ostatní: Víte že? Včera	V místech, kde se nyní nachází zámek, byla v roce 1319 tvrz, která patřila Půtovi z Pardubcic. Jeho synové vyměnili pardubickou tvrz za hrad Visemburk. Tak se do Pardubic dostává Arnošt ze Staré a z Hostýně. Jeho syn Arnošt byl prvním pražským arcibiskupem a blízkým známým císaře Karla IV, který Pardubice navštívil roku 1363. Arnošt z Pardubic nechal tvrz přestavět na hrad s příkopy. Po jeho smrti byl majitelem zámku jeho bratr Vilém. Majiteli pardubického panství byli dále i Viktorin Boček z Kunštátu, Diviš Boček z Miletínka, král Jiří z Poděbrad a nakonec Jindřich Minsterberský, který prodává roku 1491 zámek panu Vilémovi z Pernštejna za 3 250 kop grošů českých. Roku 1497 započala rozsáhlá rekonstrukce zámku. Úprava a zvelebování zámku pokračovalo i za Votěcha i Jana z Pernštejna. Vzniklo tak důstojné renesanční sídlo rodu Pernštejnů. Finanční situace pernštejnského rodu se natolik zhoršovala, že Jaroslav z Pernštejna byl nucen zámek a celé Pardubické panství roku 1560 odprodat královské komoře. Za císaře Maxmiliána a taktéž i za Rudolfa II se vzhled zámku i nadále zlepšoval, avšak třicetiletou válkou zámek příliš utrpěl. V té době zde bylo započato s výstavbou pivovaru a při jednom z válečných útokú byl zámek zasažen. Při tomto útoku shořely všechny sýpky. Úroda se tedy začala skladovat v zámeckých pokojích, což mu také zrovna nepřispívalo. V 18. století byl zámek opraven v barokním slohu. Byly odstraněny některé štíty a rozdělěny místnosti. V druhé polovině 18. století zde byly pokoje pensionovaných důstojníků. Ve velkých sálech byly sníženy stropy a příčkami byly rozděleny na menší místnosti a upraveny k bydlení rodin. Historická cena zámku byla zcela zanedbávána, zámek chátral. Na konci 18. století zde byl textilní sklad. Na konci 19. století zde naopak byly obuvnické dílny. Až od roku 1920, kdy přešlo vlastnictví zámku do Muzejního spolku se začala postupně navracet zámku původní podoba. V současné době probíhá již od 70. let rozsáhlá a vleklá rekonstrukce, která nabrala na obrátkách až po roce 1990, kdy se o zámek stará Východočeské muzeum, takže v současné době je již velká část zámku přístupná veřejnosti a zbytek je před dokončením.