Tento osamělý vrch vévodící polabské rovině se vypíná do výše 305 m.n.m. Zůstává nejsvéráznějším památníkem Pardubicka z doby třetihorní, kdy byl vytvořen výlevem čediče. Pojmenování hora dostala po blízké osadě, která byla pojmenována po Kunatovi, jinak Konrádovi. Oblast byla v držbě rodu Slavníkovců. Poté Kunětická hora s okolím patřila pod Benediktiny z Opatovického kláštera. Klidný život zde trval do roku 1420, kdy se rozšířilo husitské hnutí.

25. června 1420 se zde uskutečnil velký tábor lidu. Roku 1421 obsadil hrad Diviš Bořek z Miletínka, kde se bránil proti husitům, kteří se obrátili proti němu. Později se dostává do přízně Zikmunda a stává se purkrabím hradu Pražského a později koupil od Jana Hlaváče z Ronova i panství Pardubické. Po Divišově smrti získává hrad jeho bratr Vaněk z Miletínka. Od roku 1450 spravuje hrad spolu s "Kunětickým zbožím" Jiří z Poděbrad. Po jeho smrti obdržel hrad Kunětická hora Jindřich Minsterberský.

Od roku 1491 jsou na kunětické hoře již Pernštejnové. Jelikož za své sídlo si Pernštejnové zvolili pardubický zámek, nespěchali příliš s přestavbou opuštěného hradu Kunětická hora, která byla dokončena až roku 1509. pojetí tohoto hradu se blíží hradu Pernštejn. Architektonické tvary hradeb, palácové arkády a routové klenby ukazují na společného původce staveb kunětických i pardubických - mistra Paula. Synové pana Viléma z Pernštejna byli odchováni renesanční dobou a tak pobývali na pohodlném pardubickém zámku a Kunětické hoře ponechávali starší gotický ráz. Opuštěný hrad spravovala vláda místodržících. Od roku 1560, kdy Pernštejnové odprodali nejen pardubické panství, ale i Kunětickou horu za 400 000 kop míšenských královské komoře, která se o hrad příliš nestarala.

Určitou roli sehrála až za třicetileté války, kdy se zde uchýlil Fridrich Falcký. To se však stalo osudné pro samotný hrad, který "vzali útokem" Švédové roku 1645. 17. listopadu téhož roku pak požár, který zde vzniknul z neznámé příčiny dokonal dílo zkázy a trosky hradu zde stály bez jakékoliv ochrany déle než 200 let.

Od roku 1863, kdy se z hory kunětické začal těžit kámen se začaly rozpadat i poslední ještě alespoň trochu zachovalé zbytky hradu. A tak se do propadliště lomu zřítila západní hradba s rondelem a později i vzácný routový strop rytířské síně. Od roku 1920 získává hrad i s lomem Musejní spolek. Těžba byla zastavena a započalo schánění prostředků na rekonstrukci.

Od té doby se pomalu rekonstruují některé části zbylého hradu vlastně dodnes. Dnes je hrad přístupný veřejnosti. A výhled odsud stojí opravdu za to, protože tento osamělý vrch v rozlehlé Polabské rovině skýtá překrásný výhled za příznivé viditelnosti na Krkonoše se Sněžkou, na Orlické hory s Kralickým Sněžníkem, na Českomoravskou vysočinu a třeba i nazříceninu Vysokou u Kutné Hory.