31. ledna
Ochrana před povodněmi
Vedení města v závěru minulého roku jednalo s Povodím Labe o postupu prací na protipovodňové ochraně
Pardubic.
Součástí komplexu opatření je i problematika odvodnění Spojilského odpadu. Odbor rozvoje a strategie
loni koncem roku pořídil studii, která obsahuje varianty technického řešení a objektivní posouzení
pozitivních a negativních vlivů na dané území, a doporučil nejvhodnější varianty. Zastupitelé se tento
týden na svém jednání seznámili se závěry studie a schválili variantu, která z hlediska spolehlivosti
systému a stupně zabezpečení umožňuje plně užívat atraktivní části města a je výhodná i z finančního
hlediska. Schválené řešení bylo přijato i společností Povodí Labe, která bude investorem systému
protipovodňových opatření v Pardubicích.
Řešení navrhuje utvoření dvou prostorů, zadržujících vodu v povodí Spojilského odpadu, kde se zachytí
povodňový objem 250 300 tisíc kubických metrů. Hlavní otevřená retenční nádrž je plánována nad
akvaduktem převádějícím Haldu přes Spojilský odpad. Bude zahloubena pod hladinu spodní vody a
umožní vícefunkční využití (rekreační koupání apod.) Povodňová voda bude napouštěna speciální
stavbou ze Spojilského odpadu. Bezpečnostní přepad bude propojen do další nádrže, která je navržena
jako suchý poldr. Jedná se pouze o terénní úpravu území. Plnit se bude jenom při zachycení velmi
extrémních průtoků. Nádrž bude opatřena uzávěrem, který umožní výtok vody po opadnutí povodně zpět
do Spojilského odpadu.
Realizací celého komplexu protipovodňových opatření budou Pardubice nejen chráněny proti záplavám, ale
budou zpřístupněna další území, která jsou dosud kvůli povodním nezastavitelná.
30. ledna
Na Višňovce by mohly vyrůst nové byty
V blízkosti centra Pardubic by mohly stát nové domy s desítkami bytů. Plzeňská společnost I.R.S
rozvojová a stavební totiž městu předložila návrh na zástavbu části Pichlovy ulice. Na pozemcích,
které chce získat od magistrátu a Nadace pro rozvoj města Pardubic, by vyrostlo asi sto nových bytů,
a pokud se firmě podaří odkoupit sousední parcely patřící dnes společnosti Vesna, pak ještě kolem
dalších padesáti. „Ve výběrovém řízení se přihlásil jediný zájemce, firma I.R.S rozvojová a stavební
z Plzně, která předpokládá výstavbu bez státní dotace a bez účasti města. Firma sice předložila
nevhodný architektonický plán, ale je ochotna je přizpůsobit požadavkům odboru rozvoje a strategie
magistrátu a spolupracovat s městským architektem Řepou. Cenu pozemků město stanovilo podle
pozemkové mapy a bude zvýšena podle rozsahu komerčních prostor v přízemí bytových domů,“ uvedl
náměstek primátora Michal Koláček. Zastavěný úsek Pichlovy ulice se nachází mezi ulicemi Jana
Palacha a Železničního pluku v části Pardubic Višňovka.
Pro podobu budoucí zástavby mají Pardubice vytvořená zvláštní pravidla. „Původní návrh objektu
nebyl přijatelný. Musí se přepracovat, aby odpovídal našim požadavkům na výšku staveb a jejich
funkci, stavební čáry, hloubky zástavby a trváme také na podzemním parkovišti. Pokud by se nyní
stavební firmě nepodařilo odkoupit další pozemky, šla by výstavba rozdělit na dvě etapy,“ vysvětluje
architektka Iva Lánská z odboru rozvoje a strategie magistrátu. S více etapami počítá i investor.
„Projekt je rozdělen na tři části, na tři bytové domy. Rádi bychom zahájili výstavbu rohovým domem
na křižovatce s ulicí Jana Palacha v polovině roku, pokud stavební řízení a smluvní vztahy k pozemkům
budou probíhat podle harmonogramu. Běžně trvá stavba deset až dvanáct měsíců. Mezitím se mohou
připravovat další etapy, pokud nebudou nějaké komplikace se sousedními pozemky, ukončili bychom
celý projekt v roce 2005. Budou to polyfunkční objekty, kde v přízemí plánujeme garáže nebo garážová
stání, fitness, bezbariérové byty a v menší míře komerční prostory. Dovedu si zde představit třeba
kadeřnictví nebo čistírnu, ale hlavně budou domy sloužit bydlení,“ uvedl majitel I.R.S. rozvojové a
stavební Michal Bartoš. Dispozice bytů by mělo být možné během výstavby rozmanitě měnit podle požadavků
budoucích majitelů.
Cenu za metr čtverečný odhaduje Bartoš u bytů okolo dvaceti tisíc korun. „Platí to pro základní
standard, přičemž vycházíme z našich zkušeností z Plzně, která je srovnatelná s Pardubicemi,“ říká
majitel stavební firmy. Přibližně třetinu pozemků podél Pichlovy ulice, kde by se mohlo stavět,
vlastní firma Vesna. „Zatím s námi žádná soukromá firma nejednala. Před dvěma lety jsme hovořili s
Nadací pro rozvoj města Pardubic, ale nedohodli jsme se a magistrát na nás nakonec vymáhal pozemky
soudně, neboť je považoval za historický majetek města. Spor jsme vyhráli, ale magistrát se odvolal
a dosud není definitivně rozhodnuto. Nyní se nadace opět pokusila s námi jednat. Nebráníme se tomu,
ale chceme pozemky například směnit nebo je vložit do investice,“ sdělil ředitel společnosti Vesna
Lubomír Motyčka. Jako podmínku vyjednávání ale požaduje, aby město svou žalobu stáhlo. Pozemek podle
něho firma nevyužívá a na něm stojící chátrající objekt chce strhnout. „Návrhy na směnu nebo vstup do
investice jenom uvítáme,“ zdůrazňuje vstřícný postoj Vesny Motyčka.
30. ledna
Na festival přijedou osobnosti
Nejen soutěžní komedie lákají diváky na představení Festivalu smíchu, který začíná příští pondělí.
Velkým tahákem jsou také tváře slavných českých herců. Je to totiž jedna z mála příležitostí, kdy
mohou místní potkat Jiřího Lábuse nebo Stellu Zázvorkovou na ulici, v kavárně či na jevišti. Na koho
se tedy mohou letos diváci těšit? Festival smíchu otevře v pondělí Josef Somr. „Josef Somr podobně
jako Pavel Landovský, Věra Galatíková nebo Ladislav Frej účinkovali ve Východočeském divadle v
šedesátých letech. Pavel Landovský se objeví v divadle ve středu, Věra Galatíková a Ladislav Frej
na slavnostním zakončení v neděli,“ říká Jana Uherová, dramaturgyně festivalu. Úterní představení
Ten, kdo utře nos zahájí dvojice Václav Postránecký a Stella Zázvorková. „Paní Zázvorková u nás
hostovala nedávno v komedii Pozvání na zámek,“ poznamenává Uherová. Ve čtvrtek se v Pardubicích
objeví Jana Štěpánková. Jiří Lábus a Ljuba Skořepová, kteří se vystřídají na pódiu v pátek a
sobotu, sice v Pardubicích nikdy nehráli, k Festivalu smíchu ale již neodmyslitelně patří. „Navíc
si myslím, že právě oni symbolizují velmi dobře žánr komedie,“ tvrdí Jana Uherová a dodává, že tito
dva herci se stali téměř „maskoty“ festivalu.
30. ledna
Začíná festival smíchu
V pondělí 3. února začíná třetí ročník divadelního Festivalu smíchu. „Dobrých komedií není moc, rozhodně je
jich méně než před dvěma lety, kdy jsme začínali. Snad je to tím, že je náš tým už zkušenější,
vyzrálejší, možná i kritičtější. Navíc dnes hledáme jenom nejnovější komedie, ty z předchozích sezon
už známe,“ říká dramaturgyně festivalu Jana Uherová. Přesto se divadlu podařilo vybrat z celkem
čtyřiadvaceti představení dohromady pět soutěžních komedií plus jedno domácí.
Výběr soutěžních představení není podle Uherové vůbec jednoduchý. Nejprve regionální divadla
vyberou komedii, kterou sama považují za nejlepší. Dalšího kola výběru se zhostí proměnlivá komise
Východočeského divadla, čítající přibližně deset členů. Pomyslným vůdcem komise je právě
dramaturgyně Uherová, která si ke spolupráci zve kolegy dramaturgy Janu Pithartovou a Martina
Fahrnera a další členy hereckého souboru, kteří mají právě čas a zájem objíždět divadla.
Na samotném festivalu se sejde čtyřčlenná odborná komise, která vybere ze šesti soutěžních představení
nejlepší Komedii roku 2002 a nejlepšího herce a herečku v komedii. Letošními sudími jsou Jan Kolář,
šéfredaktor Lidových novin, a divadelní kritici Radmila Hrdinová, J. P. Kříž a Jan Dvořák. Svou
cenu budou udělovat také diváci. „Jako každý rok pořádáme diváckou anketu. V divadle budou připravené
boxy, do kterých diváci hodí hlasy pro komedii, která se jim nejvíc líbila. Vítězné představení získá
ocenění nejlepší Komedie diváků 2002,“ doplňuje Jana Uherová. Ani tím ale výčet možných ocenění nekončí.
V divadle zasedne také porota tvořená studenty oboru divadelní věda, tedy budoucími divadelními kritiky,
která udělí cenu studentské poroty. „Studenti mívají občas úplně odlišný pohled na divadlo, odlišný od
kritiků a často i diváků,“ s potutelným úsměvem říká Uherová.
A z čeho bude profesionální, téměř profesionální porota i divácká obec vybírat? Potřetí přijede
do Pardubic soubor Slováckého divadla z Uherského Hradiště, tentokrát s věkovitou komedií Járy
Beneše Na tý louce zelený, a soubor Jihočeského divadla z Českých Budějovic s novou hrou Petra Zelenky
Příběhy obyčejného šílenství. Podruhé se místním představí Horácké divadlo z Jihlavy s Camolettiho
komedií Na správné adrese. Domácí vyrazí do boje se salónní fraškou Ten, kdo utře nos Georgese Feydeaua.
Poprvé se na festivalovém jevišti objeví soubory divadel z Ostravy a Brna.
Městské divadlo Brno přiveze klasiku Ladislava
Stroupežnického Naši furianti a Divadelní společnost Petra Bezruče z Ostravy Vančurovo Rozmarné
léto. Slavnostní večer s vyhlášením vítězů jednotlivých cen se uskuteční v neděli 9. února. Na
rozdíl od minulých let nebude ale vyhlašování předcházet poslední soutěžní představení, ale nesoutěžní
komedie Jak jsem se ztratil aneb Malá vánoční povídka Ludvíka Aškenazyho a Jana Borny. S ním vystoupí
na pódiu Východočeského divadla v létě kompletně zatopené Divadlo v Dlouhé z Prahy. Poprvé se tak na
festivalu objeví i pražská scéna.
Kromě soutěžního programu je pro zájemce připraven i doprovodný program. Celý týden se budou na
jevišti Hronovické scény a Komorní scény Anežky České střídat studentská divadla, amatérská a
divadla malých jevištních forem s nekonvenčním repertoárem zaměřeným spíš na mladší publikum.
„Všechna představení jsou komedie. Jsou to inscenace, které diváci v naší nabídce běžně nenaleznou.
Příkladem může být Permanentní kozelec Divadla Vizita. Jaroslav Dušek s tímto představením navštívil
nedávno Pardubice. Večer okomentoval, že „to bylo maso“. I tentokrát se po vstupenkách jenom
zaprášilo,“ poznamenává Uherová, která se sama na Permanentní kozelec velice těší. V rámci
festivalu si přízeň či nepřízeň publika vychutnají také divadelní školy - konzervatoř z Prahy a
Brna a pražská DAMU. „Připravili jsme „burzu“ mladých talentů. Pozvali jsme ředitele a umělecké
šéfy asi třiceti divadel, kteří si na vlastní oči prohlédnou své potenciální nové herce,“ dodává
festivalová dramaturgyně.
28. ledna
Letiště dostalo pokutu
Mnohaleté stížnosti lidí žijících v okolí letiště konečně našly dovolání. Krajská hygienická stanice v
Pardubicích chce udělit armádě pokutu za překračování hlukové normy. Po řadě dřívějších protestů a
následných měření, kdy se vojáci oháněli udělenými výjimkami a tvrzením, že nepřekračují maximální
hladinu hluku, to je první případ, kdy by byli za hluk v Pardubicích postiženi. A to i přesto, že
vojenský provoz letiště bude koncem tohoto roku utlumen. „Ač v minulosti hlukové studie letiště
vycházely příznivě, po změně legislativy se na hluk z letiště pohlíží jinak. Už se neposuzuje podle
maximální, ale ekvivalentní hladiny a po několika stížnostech jsme v listopadu minulého roku provedli
další měření. Bylo prokázáno překročení limitu o tři a půl decibelu, proto je v současnosti vedeno s
provozovatelem letiště správní řízení o uložení pokuty podle zákona o ochraně veřejného zdraví ,“ říká
ředitel Krajské hygienické stanice v Pardubicích Antonín Vykydal. Zatímco v minulosti byl hluk z
letiště měřen na překročení maximální hladiny, nyní jsou sledovány hodnoty akustického tlaku během
osmi nejhlučnějších hodin dne a jedné nejhlučnější hodiny v noci. Přípustná norma je tudíž nižší. Zákon
který hygienikům umožňuje vojáky pokutovat, hovoří o částce až dvou milionů korun za porušení normy.
Jakou sumu by armáda zaplatila, ale zatím nechce krajská hygiena sdělit s odvoláním na stále probíhající
správní řízení. Vzhledem k tomu, že to bylo první zjištěné překročení limitu, pokuta by neměla být vyšší
než sto padesát až dvě stě tisíc korun.
Hygienici se snažili armádu za překračování hluku postihnout již dříve. Na výjimku, kterou
vojáci měli, byli však krátcí.
Obrat v kauze hluku z pardubického letiště vítá Zdeněk Kyncl, nový předseda občanského sdružení
Pardubice - místo pro život, které zastupuje lidi žijící v okolí letiště a na negativní působení
hluku v okolí poukazuje již delší dobu. Sdružení se marně pokoušelo i o zpřísnění pásma hygienické
ochrany letiště, jež bylo zřízeno v Pardubicích od roku 1998 a změnu ve způsobu měření hluku. „Pokud
bude armáda za provoz letiště nějak postihována, tak je to možno považovat za vítězství, ke kterému
přispělo i naše sdružení. Doposud se totiž všichni zúčastnění se víceméně snažili od toho dávat ruce
pryč, a změna v názoru nastala až koncem minulého volebního období,“ říká Kyncl, který sám bydlí jen
necelých tři sta metrů od přistávací dráhy letiště, a tak má s hlukem z vojenských letadel své
zkušenosti.
27. ledna
Nemocnice by mohla získat areál Tesly
Kraj může brzy získat lukrativní objekty kousek od centra Pardubic. Areál bývalé Tesly v Kyjevské ulici
má šanci získat od současného majitele firmy Foxconn zdarma, musí ale zaplatit likvidaci staré ekologické
zátěže z někdejší výroby elektroniky. Částka za vyčištění lokality znečistěné aromatickými uhlovodíky by
podle prvních odhadů odborníků činila zhruba dvacet milionů korun. Kraj by chtěl objekty využít mimo jiné
pro technické zázemí nedaleké nemocnice. „Areál na Kyjevské ulici je pro nás velmi lukrativní a byl by
využíván nejen nemocnicí, která by tam ráda umístila část svého technického zázemí. Náklady na případnou
likvidaci ekologické zátěže by v případě, že objekty kraj získá, šly do celkových nákladů na obnovu
areálu. Mohl by tam umístit i své aktivity nebo jeho část pronajmout,“ říká Josef Janeček, krajský
radní zodpovědný za resort zdravotnictví. Nemocnice, která by v bývalé továrně ráda zřídila centrální
archiv a některé sklady či vybudovala další parkoviště, by podle něj na náklady za vyčistění areálu od
nežádoucích chemikálií přispěla jen z části. Areál bývalé Tesly je zamořen těkavými uhlovodíky
poškozujícími zdraví, jako jsou například tetrachlórmetan či trichlorethylen. Kraj již několik měsíců
zvažuje, zda by se mu vyplatilo koupit objekt se slevou či dokonce převzít zdarma výměnou za kompletní
vyčištění lokality.
„Jsme si vědomi, že tam jsou staré ekologické zátěže, které bohužel nebyly dříve podrobně zpracovány.
Na přesnou lokalizaci této zátěže jsme si nechali zpracovat posudky tří odborných firem a podle jejich
odhadu vyplývá, že by náklady na její odstranění neměly přesáhnout dvacet milionů korun,“ tvrdí Petr
Šilar, radní odpovídající za oblast životního prostředí. Pokud by se případná likvidace škodlivin,
která může trvat i několik měsíců, nějak výrazně neprodražila a Foxconn by se objektu vzdal bez
výraznějších finančních nákladů, udělal by kraj patrně dobrý obchod. „I když ten objekt znám jen
zvenčí, za takovouto cenu by to mohlo být velmi zajímavé. Zvláště pokud jsou odhady znečistění
správné a nijak zvlášť se neprodraží rekonstrukce. Pro ilustraci, před nedávnem jsem viděl daleko
menší areál v centru Hradce Králové za cenu zhruba o milion nižší. Za podobné peníze je i třeba
barokní zámek v Jemnici z druhé poloviny 17. století,“ říká Petr Hrázný z jedné pražské realitní
kanceláře.
Odhadovaná částka dvacet milionů se zdá přijatelná i pro radního Janečka. Ten by byl rád, kdyby objekt
začal sloužit již od příštího roku. „Částka kolem dvaceti milionů za likvidaci zátěže není možná zatím
konečná, ale pokud by to nebylo o hodně dražší, bude to pro nás myslím výhodné. Rozhodnout o tom musí
až krajské zastupitelstvo,“ říká krajský zdravotní rada. Zastupitelé se měli převodem, areálu zabývat
původně již v polovině prosince. Nyní to vypadá, že pokud dojde k úspěšné dohodě s Foxconnem, budou se
jím zabývat až v březnu.
27. ledna
Nová ředitelka chce přilákat mladé
Novou ředitelkou Domu kultury a kina Dukla se stala Dagmar Krčilová z Chrudimi, která má v
současné době "pod palcem" největší kinosál ve městě s kapacitou 500 míst a přibližně stejně velký sál
pro konání nejrůznějších společenských a kulturních podniků.
"V Domě kultury plánujeme stejně jako doposud pořádání plesů, tanečních kurzů, burz, školení,
seminářů a dalších vzdělávacích akcí," uvedla pro náš deník nová šéfka pardubického kulturního
zařízení, která by v budoucnu chtěla navázat bližší spolupráci se základními, středními i vysokými
školami.
"Kromě pravidelné nabídky koncertů bychom rádi v případě zájmu organizovali besedy s mediálně
známými odborníky, jako je například sexuolog Radim Uzel a psychiatr Jan Cimický," poznamenala
Dagmar Krčilová, jejímž cílem je mladé lidi přilákat také do kina na filmová představení.
"Multikinu se sice rovnat nemůžeme, ale na druhou stranu bychom například mohli vytěžit z toho,
že Pardubice jsou vyhledávaným centrem pro lidi z blízkého okolí," přemítala nová ředitelka
dukelského kulturního komplexu.
I proto se nyní chce snažit o to, aby se nabídka tohoto zařízení zapsala do širokého povědomí nejen
obyvatel krajského města.
"Nejdůležitější je naučit lidi, aby chodili na kulturu," dodala Dagmar Krčilová, podle níž má
jak sál, tak kino dobré předpoklady k tomu, aby se v tomto prostředí návštěvníci cítili dobře.
"V Domě kultury se loni investovalo například do sociálního zařízení. Kino získalo nové ozvučení
Dolby Stereo a smyčku pro nedoslýchavé, s nimiž bychom rovněž chtěli navázat určitou spolupráci,"
nechala se slyšet ředitelka Domu kultury a kina Dukla, která nám potvrdila, že i letos tu bude k
vidění například filmová přehlídka pro náročnější diváky Projekt 100, Erotický ples, travesti
show či loutkové pohádky.
"Naším největším problémem zůstává nedostatek financí. Kultura není příliš zisková, ale my si na
vše musíme vydělat," uzavřela Dagmar Krčilová.
27. ledna
Krajský úřad se neúměrně rozrůstá
Pardubický krajský úřad se rozrůstá do obřích až absurdních rozměrů. V budoucnu bude tato instituce
využívat čtyři budovy v centru města, ve kterých bude pracovat zhruba tři sta padesát úředníků a
radních. To vše přijde daňové poplatníky na stovky milionů korun. Na nákup a rekonstrukci sídel pro
kraj totiž dosud padlo zhruba tři sta milionů korun. Provoz budov a mzdové náklady jen letos spolykají
částku dosahující přibližně dvou set milionů. Rozšiřování kraje se nelíbí komunálním politikům ani řadě
obyvatel regionu. Podle primátora Pardubic Jiřího Stříteského se proti původním odhadům zvýšil počet
úředníků na trojnásobek. „Když se rozjížděla reforma veřejné správy, tak jsem měl v ruce dopis ministra
vnitra, ve kterém píše, že na krajském úřadě bude pracovat devadesát až sto deset lidí. Dneska jich mají
víc než tři sta,“ uvedl Stříteský, kterému v rámci reformy veřejné správy přibylo na úřadě více než sto
čtyřicet úředníků. „Musíme s tím něco dělat, protože mi to velmi vadí a udělám všechno proto, aby se
tento počet snížil. Totéž samozřejmě budu požadovat i po krajském úřadu, protože takhle to nejde,“
sdělil primátor. Rozrůstání úřadu je také trnem v oku řady obyvatel Pardubického kraje. „Když vidím
jaké jsou daně ze mzdy, tak mi je z takového utrácení slušně řečeno špatně. Navíc nechci mít za zády
stovky úředníků,“ uvedl Jakub Neumann, který žije v Pardubicích.
„Když jsem v únoru 2001 nastoupil na krajský úřad, tak jsme měli od ministerstva vnitra informace, že
instituce bude mít sto čtyřicet tři úředníků. Během roku 2001 a 2002 však vznikly krajům další
povinnosti a v lednu na ně přešlo dalších sto čtyřicet úředníků z okresů,“ vysvětluje nárůst počtu
krajských úředníků vedoucí kanceláře ředitele Krajského úřadu Pardubického kraje Ivo Toman. V počtu
úředníků pardubická instituce v porovnání s ostatními krajskými úřady v České republice nijak výrazněji
nevybočuje. Vybudování zázemí pro úředníky a radní v Pardubicích ale vyšlo zhruba na dvojnásobek toho,
co bylo potřeba na stejné účely v sousedním Královéhradeckém kraji. V Hradci Králové přišla výstavba a
rekonstrukce krajského sídla přibližně na sto padesát milionů korun. „Rekonstrukci největší budovy
krajského úřadu na Komenského náměstí platil stát a přišla na zhruba čtvrt miliardy. Nákup a rekonstrukce
dalších dvou budov bude dohromady stát přibližně padesát pět milionů korun,“ řekl Toman. Krajský
úřad nyní podle něj zaměstnává tři sta třináct úředníků, kteří mají k dispozici zhruba sto devadesát
kanceláří ve třech budovách, z nichž dvě patří přímo kraji. Ani takové zázemí však úřadu nestačí, v
současné době proto opravuje čtvrtou budovu. „Náklady na nákup a opravy tohoto domu vyjdou dohromady
zhruba na dvacet čtyři milionů. V přízemí bude zasedací místnost a v každém ze dvou zbylých pater
budou sedět tři radní s asistentkami, dohromady tedy dvanáct lidí, kteří se sem přesunou s bývalého
Okresního úřadu,“ sdělil Toman. Náklady na vznik a provoz krajského úřadu podle starosty Chrudimi
Ladislava Libého ovlivní i investiční možnosti jednotlivých měst v kraji. „Tím, že se kraje rozrůstají,
budou potřebovat víc finančních prostředků. Ty se musí odněkud vzít a obávám se, že to bude na úkor
příjmů obcí. V takovém případě se z obcí stanou jenom úřady, které nebudou moci finančně nijak ovlivnit
kulturu, rekonstrukce chodníků nebo ulic a další věci. Možná to trochu přeháním, ale k tomu to spěje,“
sdělil Ladislav Libý, který kromě funkce starosty zastává i post krajského zastupitele.
24. ledna
Nádraží bude připraveno pro vozíčkáře
Ve druhé polovině roku budou mít vozíčkáři na pardubickém vlakovém nádraží zcela bezbariérový přístup
na všechna nástupiště. Navíc se obejdou bez doprovodu.
Od loňského roku je na zdejším hlavním nádraží Českých drah realizován projekt, jenž v České republice
nemá obdoby.
"Jeho smyslem je umožnit vozíčkářům naprostou soběstačnost," říká vrchní přednosta Správy dopravní
cesty Pavel Krulich a vysvětluje, že doposud se musel člověk na ortopedickém vozíku dopravovat na
příslušný perón v doprovodu drážního zaměstnance. Od srpna letošního roku se však už o sebe dokáže
postarat sám.
Do té doby by zde nákladem 9,9 miliónu korun měl být dokončen pilotní projekt nesoucí název "Železniční
stanice Pardubice hlavní nádraží - rekonstrukce tunelu". Už vloni bylo proinvestováno 4,5 miliónu korun,
jež si vyžádaly jak přípravná dokumentace, tak nákup výtahů a plošin.
"Státní fond dopravní infrastruktury nám na tuto akci poskytl 2,8 miliónu a Obchodně přepravní divize
Českých drah dalších 1,5 miliónu korun," uvádí Pavel Krulich s tím, že České dráhy oceňují rovněž vklad
města Pardubic, jenž činí 200 tisíc korun.
Vozíčkáři dlouho očekávaná stavba, kterou realizuje renomovaná pardubická firma, by měla být dokončena
v červenci letošního roku. A v čem spočívá její přínos? Z nádražní haly projede vozíčkář dveřmi
ovládanými fotobuňkou na první perón směrem ke stanovišti výpravčího. Vjede do zaskleného výtahu,
kterým sjede dolů do stávajícího poštovního tunelu. Odtud se plošinovým výtahem dostane na nástupiště,
které potřebuje. V Pardubicích jsou čtyři. Zde se mu opět na fotobuňku otevřou dveře a po perónu už
snadno dojede ke svému vlaku.
"Tyto výtahy budou zcela nové a také tunelový tubus už bude na úrovni dneška," dodává Krulich a doplňuje,
že celý systém bude snímat kamera v kanceláři výpravčího. Včas se pak dá sledovat, zda do výtahu
nepronikli třeba sprejeři, či se vozíčkář nedostal do nějakého problému.
"Počítáme s tím, že za určitých podmínek by výtahy mohly používat i maminky s kočárky," říká Krulich.
Ostatně součástí projektu je i úprava všech schodišť k jednotlivým perónům tak, aby byly přístupné pro
dětské kočárky.
"Pokud by z nějakého důvodu automatické ovládání systému pro vozíčkáře selhalo, je pamatováno i na
ruční řízení," připomíná Krulich. A přestože bude "tunel" vždy od dvaadvaceti do čtyř hodin ráno uzavřen,
je po stisknutí zvonku možno se v případě potřeby domluvit s pracovníkem drah na jeho otevření.
Lidem odkázaným na invalidní vozík nyní nezbývá než doufat, že bezbariérových prostor na vlakových
nádražích bude v České republice rok od roku dále přibývat.
22. ledna
Nová galerie v gotickém stylu
Gotické oblouky bývalé lékárny na rohu Pernštýnského náměstí nyní hostí galerii Fons.
Za čtyři roky existence Na Třísle uskutečnila přes pětadvacet výstav. "Galerie Fons firmy Stapro,
jak zní oficiální název, se stala ojedinělým projektem podniku specializovaného na výpočetní techniku
pro zdravotnictví. Ze zdravotnického zacílení se příliš nevymyká, není komerční, ani ryze umělecká, ale
s pomocí těchto dvou znaků benefiční," řekl nám Jan Adamec, kurátor výstav, a pokračoval:
"Většina výtěžků z prodeje děl putuje na onkologické oddělení pardubické nemocnice. Vloni jsme tam
předali přes padesát tisíc." Podle Jana Adamce považují dva majitelé firmy projekt Fons za "třešinku
na dortě" svého podnikání, ale udělali tak pro Pardubice velký kus práce.
"Nové prostory získali v roce 2002 a po počátečních těžkostech s povoleními v památkové zóně zbývalo
již jen vytvořit hezké prostředí pro exponáty."
Klenutá bílá místnost je v současné době svědkem již druhé akce. Po výstavě fotografií totalitních
výloh obchodů Jana Adamce se až do 25. února mohou návštěvníci galerie potěšit snímky Ladislava
Drezdowicze s názvem Viva Cabo Verde. Šedesátník z Ostravy, žijící ve Švýcarsku, vystavuje soubor
zajímavých fotografií o krásných lidech tmavé pleti. Zaujmou momentky ze slavnosti Tatabanka z
ostrova Maio, salto na pláži ostrova Santiago s názvem Praia a další záležitosti vzniklé mezi lety
1998 a 2002.
Profil galerie je systematicky zaměřen na mapování autorů, kteří se pohybují na okraji zájmu
médií a veřejnosti, ačkoli jsou vynikající, alternativu, dokument, živou fotografii, nové talenty
a nekomerční projekty. Galerie je obsazena s ročním předstihem, což svědčí nejen o prozíravé kulturní
práci, ale i zájmu autorů.
21. ledna
V kraji vysílá internetová televize
Internetové zpravodajské vysílání pro Pardubický a Královéhradecký kraj včera zahájila televize
tv-internet.cz společnosti GRTS. Uživatelům internetu by zatím měla tv-internet.cz přinášet
zpravodajství z východočeského regionu, postupně však i z jiných krajů. Zprávy internetové
televize se podle jejího ředitele Oldřicha Bíly od běžných televizních zpráv liší zejména tím,
že nemají jednotlivé reportáže začleněny do uceleného bloku. Divák tak může zhlédnout jen ty
reportáže, o které má zájem. Společnost GRTS, která tv-internet.cz provozuje, zajišťuje i regionální
zpravodajství pro televizi Nova.
21. ledna
Vztahy mezi krajem a magistrátem jsou napjaté
Krajský úřad a pardubický magistrát rozděluje řada sporů - většinou v nich jde o peníze.
Příští týden se proto setkají radní obou stran a pokusí se vzájemné vztahy vyjasnit. O napjaté
situaci svědčí i rozhodnutí kraje nevyjadřovat se do té doby k žádným stanoviskům pardubické radnice.
Na plánované schůzce se má podle vyjádření náměstka hejtmana Michala Rabase mluvit hlavně "o
finančních vztazích v některých odvětvích".
"Existují instituce zřizované městem nebo krajem, které využívají i lidé z Pardubic a opačně.
Je třeba o tom diskutovat," vysvětlil stručně náměstek Rabas. Pokud se krajští a městští radní
nedohodnou, přijdou ke slovu zastupitelstva.
Poslední oficiální rozepře se týká provozu pardubického Centra sociální pomoci, jehož zřizovatelem
se stal k 1. lednu kraj.
Na jeho výzvu, aby město našlo ve svém rozpočtu 15 milionů korun na pečovatelskou službu a penzion,
které pod centrum spadají, pardubická radnice stroze odpověděla: "Podle našeho názoru z usnesení
vlády vyplývá krajskému úřadu povinnost v rozpočtovém roce 2003 finančně zajistit tuto svoji
příspěvkovou organizaci."
Péče o seniory nebyla prvním konfliktním tématem. Při projednávání rozpočtu kraje na rok 2003 se
rozhořel spor kvůli financování dopravní obslužnosti. Zatímco ostatní města vzala nutnost zaplatit
tehdy osmdesátikorunový roční příspěvek na každého občana jako fakt, Pardubice odmítly společně s
Chrudimí tuto sumu uhradit. Argumentovaly tím, že již mají na starosti městskou hromadnou dopravu.
"Jen na tu doplácíme 1500 korun na jednoho občana," uvedl tenkrát pardubický primátor Jiří Stříteský.
Přes tyto protesty krajští zastupitelé rozpočet drtivou většinou hlasů schválili. Kraj zase od
pardubického primátora sklízí ostrou kritiku kvůli rostoucímu počtu úředníků.
21. ledna
Počet městských úředníků se sníží
Souzeno podle stížností, jimiž by občané reagovali na práci úředníků v prvních dvou týdnech reformy
veřejné správy, dopadly Pardubice nad očekávání dobře. Na radnici totiž nedorazila ani jedna.
"Žádná zatím nepřišla, ani ústní, ani písemná," uvedl ve středu tajemník magistrátu Stanislav Panuš,
bývalý přednosta okresního úřadu, který přešel na město z okresu spolu s dalšími 146 úředníky. Stejně
jako tajemník, ani primátor Jiří Stříteský se o žádné stížnosti občanů vůči úřednickému aparátu města
nedoslechl.
Od ledna narostl magistrát z původních 215 na 357 úředníků. Tento počet se však zdá primátorovi
Stříteskému jako příliš vysoký a chce, aby se snížil o několik desítek lidí. Ti jednak v průběhu
roku odejdou přirozeným úbytkem, například do důchodu či na mateřskou dovolenou, někteří budou muset
magistrát opustit.
"Zůstanou jen ti nejlepší," uvedl Jiří Stříteský, podle kterého od příštího roku již nebudou peníze
na takové množství úředníků. Kdo na pardubickém magistrátu personální zemětřesení přežije, bude muset
podávat stoprocentní výkon.
21. ledna
Divadlo hospodařilo se ztrátou
Ačkoliv skončí loňský rok ve Východočeském divadle ztrátou, nepovažuje to jeho ředitel Petr Dohnal za
výrazný neúspěch. „Všechno není ještě spočítáno, do poslední chvíle panuje napětí. Přesto již teď víme,
že jsme ve ztrátě přibližně 300 tisíc korun. Nejsme z toho ale nijak zklamaní, na vině je to, že jsme
kvůli rozsáhlé rekonstrukci Městského divadla nemohli používat naši ústřední scénu. Finanční ztrátu
divadla dokážeme pokrýt z rezervních zdrojů, takže v žádném případě nebudeme žádat o žádné další dotace
z rozpočtu města,“ tvrdí ředitel divadla Petr Dohnal. Definitivně nejsou spočítány ani peníze, které
věnovali lidé na konto nové divadelní opony. Těsně před jejím druhým slavnostním odhalením se na účtu
„opona“ sešlo milion tři tisíce šest set šest korun a deset haléřů. „Dárců, kteří přispěli víc jak
tisíci korunami, bylo 167. Prodalo se 1250 pohlednic a do našich pokladniček přispělo velké množství
dárců, kteří zůstali v anonymitě. Ani to však není zatím konečné číslo,“ s úsměvem poznamenává Dohnal.
Zároveň si ředitel pochvaluje diváckou návštěvnost. Za minulý rok přišlo do divadla necelých 98 tisíc
návštěvníků. Je to sice o něco méně než o rok dříve, důvodem je ale oprava divadla, která donutila
soubor hrát v prostorách s menší kapacitou míst. „S potěšením sleduji, že se nám stále rozrůstají
předplatitelské skupiny. Postupně se stává předplatné jediným způsobem, jak získat místo na některých
představeních,“ dodává Dohnal.
17. ledna
Dopravní podnik bude pořizovat nové vozy
Pardubický Dopravní podnik se rozhodl investovat do svého vozového parku. Během čtyř let si chce
pořídit dvacet nových autobusů a několik trolejbusů. Celková výše této investice dosáhne přibližně
sto padesáti milionů korun a bude se na ní podílet i město a stát . „Vypsali jsme veřejnou obchodní
soutěž na dodávku autobusů jednoho typu, které budeme postupně odebírat až do roku 2006. Vítězem se
stala Karosa Vysoké Mýto s nabídkovou cenou šest milionů osm set třicet jedna tisíc korun za jeden
autobus. Karosa jich dodá celkem dvacet. Pro trolejbusy není potřeba dělat výběrové řízení, existuje
jen jeden dodavatel a pro letošek plánujeme nakoupit tři kusy,“ uvedl ředitel Dopravního podniku města
Pardubic Dalibor Haken.
17. ledna
Fotbalistům hrozí problémy
Fotbalový klub FK AS Pardubice zatím nemá nového vlastníka, přestože jeho představitelé už loni v srpnu
tvrdili, že jeho akcie koupila firma JRT Engineering. To stále není pravda. Klubu teď hrozí, že
nestihne do letošního srpna provést rekonstrukci stadionu tak, jak to požaduje Českomoravský fotbalový
svaz, a bude muset hrát druhou ligu na jiném hřišti. Teoreticky by navíc mělo město klubu zastavit
přísun peněz, protože radní finanční podporu podmínili tím, že jej získá nový vlastník . „Teprve 6.
prosince došlo v obchodním rejstříku k zapsání navýšení základního jmění klubu a všech osob, které jej
zastupují, i když žádost o tyto změny jsme podali již před půl rokem. Až nyní je možné jednat o prodeji
akcií firmě JRT Engineering, která chce odkoupit padesát jedna procent akcií klubu a slibuje na výstavbu
stadionu zajistit zahraničního partnera,“ uvedl Jaroslav Kňava, místopředseda představenstva FK AS
Pardubice. „Museli jsme počkat na navýšení majetku a záznam změn v obchodním rejstříku. Náš vstup je
otázka dvou měsíců,“ tvrdí jednatel firmy JRT Engineering Jiří Rýva.
Tato společnost má velké plány, kromě opravy stadionu by ráda s pomocí zajistila vybudování hotelu,
prodejních prostor, uvažuje i o multikinu. Sama však ani neumí říct, čím se zabývá, na podobnou
investici peníze nemá a jen tvrdí, že ji zajistí s pomocí zahraničního partnera. O tom, kdo jím je,
však firma mlčí. Jenže nyní se musí klub starat vůbec o to, aby přežil a mohl příští sezonu hrát
druhou ligu na svém hřišti. „V první řadě je třeba splnit požadavky Českomoravského fotbalového
svazu na stadion. To by stálo pět až šest milionů,“ souhlasí Kňava. Zatím ale není zcela jasné, kdo
tuto modernizaci zaplatí. „Je pochopitelné, že by měly přispět i Pardubice, města běžně fotbalové
kluby podporují včetně fotbalové mládeže,“ tvrdí Kňava . „První opravy by měly proběhnout během
jara. Pak by se mělo posunout hřiště a v získaném prostoru postavit tribunky s komerčními prostorami,“
řekl prezident klubu Zdeněk Koukal. JRT Engineering tvrdí, že po velké investici by mohl být pardubický
fotbal konečně soběstačný. „Chceme přestavět stadion, tribuny by měly být vybudovány na způsob
komerčních prostor, aby se vrátily investorovi jeho vložené peníze. Pak i fotbal bude soběstačný a
nebude závislý na sponzorech,“ řekl Rýva. Město i nadále drží více než třetinu akcií fotbalového klubu,
zbytek má firma EVČ a drobní akcionáři .
16. ledna
V trnové bude stát 250 nových bytů
V Trnové, části sedmého pardubického obvodu, by mělo vyrůst přibližně dvě stě padesát nových bytů.
Na pozemcích města, které budou následně prodány, chce začít bytovou výstavbu firma CZ Stavební holding.
„Vypsali jsme výběrové řízení na zástavbu, přihlásily se čtyři firmy a podle názoru rady byla nejlepší
nabídka od společnosti CZ Stavební holding. Pozemky jsou v majetku města, prozatím budou stavební firmě
pronajaty a v budoucnu jí je prodáme,“ uvedl náměstek Michal Koláček. Nové byty budou ve standardní
kategorii, podle magistrátu je zájem hlavně o menší byty, které se lépe prodávají. V Trnové budou stát
za bývalou prodejnou Mana. „Pokud to odsouhlasí zastupitelstvo, bude společnost pracovat na projektové
dokumentaci a potřebných povoleních, což trvá obvykle asi půl roku, takže stavět by se mohlo řekněme
začátkem příštího roku. Za pozemky firma nabízí čtyři sta korun za metr čtvereční, tedy více, než
stanovují pravidla města u pozemků pro bytovou zástavbu,“ řekl Koláček. „Po komplikacích se státními
dotacemi v posledních letech se na výstavbě město nebude podílet a nebude o dotace na byty žádat,“
uvedl náměstek primátora Jiří Razskazov.
16. ledna
Zaměstannci jsou již rok v nejistotě
Pokusy o úplné oživení zkrachovalého pardubického lihovaru, který proslul zejména výrobou likérů
pod značkou Hobé, se zatím příliš nedaří. Ani po roce od doby, kdy byl na společnost Kavona prohlášen
konkurz, nemá areál lihovaru konkrétního vlastníka a posledních pětašedesát zaměstnanců tak stále v
podniku pracuje s vědomím, že prakticky ze dne na den mohou své místo ztratit. „Je to hrozné, každý
den jít do práce s vědomím, že mi tam řeknou - zítra už nechoďte. Je mi už přes pětačtyřicet a místo
si jinde najdu asi těžko. Ale byla bych stokrát radši, kdyby někdo jasně řekl, že definitivně končíme
nebo jedeme dál,“ řekla jedna ze zaměstnankyň zkrachovalého podniku, která si nepřála zveřejnit jméno.
Na pardubickém pracovním úřadě nyní navíc leží oznámení o tom, že Kavona je v únoru připravena propustit
i zbylé zaměstnance. Podle správce konkurzní podstaty Kavony Aleše Skořepy to však nemusí znamenat, že
lidé z likérky o místo skutečně přijdou. „Propuštění pětašedesáti lidí, z čehož čtyřicet je přímo z
Pardubicka, nám ohlásili,“ uvedl zástupce ředitelky Úřadu práce v Pardubicích Petr Klimpl. „Výpověď
mají podanou všichni zaměstnanci Kavony od dělníků až po ředitele. Jestli o místo skutečně přijdou
nebo ne, rozhodne nový vlastník, který areál i se zaměstnanci koupí v dražbě. Těžko by ale rozjížděl
lihovar bez většího počtu zaměstnanců, kteří zde už pracovali,“ míní Skořepa. Areál lihovaru je na
prodej už delší dobu. Poslední firma, která o podnik projevila zájem a vydražila ho, za něj však
nezaplatila a zaměstnanci žijí v nejistotě dál. Ve výrobě likérů v Kavoně od prohlášení konkurzu
pokračuje pardubická společnost AGAP a využívá k tomu právě pracovníky zkrachovalého závodu, ti
však papírově náleží stále Kavoně.
