14. ledna
Festival smíchu je za dveřmi
Festival smíchu se bude na scénách Východočeského divadla v Pardubicích ve dnech 3. až 9. února konat
už potřetí.
První ročník byl charakterizován jako rozpačitý, ve druhém explodoval zájem českých divadel, třetí už
bude poctivým základem tradice. "Komedie jsme vybírali vlastně celý rok. V prvním kole jsme vybrali 25
představení, do soutěže jich nakonec postoupilo pět," řekla organizátorka festivalu Jana Uherová.
Do festivalu mohou být vybrána jen představení z venkovských scén. Diváci letos v Pardubicích uvidí
třeba Naše furianty v podání Městského divadla Brno a Rozmarné léta v nastudování Divadelní společnosti
Petra Bezruče z Ostravy. Scény v Českých Budějovicích a Uherském Hradišti se do finálového souboje
probojovaly už potřetí. "Svědčí to o tom, že komediální žánr je na těchto divadlech cílevědomě pěstován.
Pravidelně zařazujeme do soutěže i jedno představení domácí, letos to bude úspěšná Feydeauova komedie Kdo
utře nos. Závěrečné představení pražského Divadla v Dlouhé bude nesoutěžní. Myslím, že vybíráme poctivě.
Za povšimnutí stojí i to, že ze sedmi představení na hlavní scéně bude pět českých komedií. Bylo by
nespravedlivé tvrdit, že některá divadla ignorujeme. Třeba v Mostě, Šumperku nebo Karlových Varech nám
nedokázali do 1. kola nabídnout nic. Prostě na repertoáru komedie nemají," pokrčila rameny Uherová.
Připravena je i celá plejáda nesoutěžních představení, takže diváci si budou moci v Pardubicích vybrat
ze 17 titulů a podle pořadatelů údajně mají teoretickou možnost stihnout všechna. "Už tradicí se stává,
že každý den má svého patrona či kmotra, letos byl zájem veliký. Přijedou Josef Somr, Stella Zázvorková,
Jana Štěpánková, Jiří Lábus, Ljuba Skořepová, Věra Galatíková, možná Lubomír Lipský a další, pozvání
potěšilo i ministra Pavla Dostála," podotkl k letošnímu Festivalu smíchu ředitel Východočeského divadla.
14. ledna
Další koně si Městská policie pořizovat nebude
Pardubická městská policie používá již rok ke své práci také koně. Dosud má tři zvířata, další by
si chtěla pořídit letos. Do rozpočtu na tento rok se ale suma sto padesát tisíc korun potřebná na
koupi čtvrtého koně nedostala. „Zatím jde stále o zkušební provoz, městská jízdní policie funguje
teprve jeden rok. Těžko tedy můžeme vyhodnocovat výsledky. Hlavní význam je ale preventivní, a
prevence se nedá poměřovat financemi. Do značné míry je to i reprezentace Pardubic, kolegové z
jiných větších měst nám koně dost závidí. Myslím, že by se v Pardubicích užili ještě další,“ říká
Pavel Čejka, zástupce ředitele Městské policie v Pardubicích. Podle něj přijímá veřejnost koně všude,
kde se objeví, s uznáním. „Je to krásné, je to pěkné, budí to respekt. Budu ale raději, když nebudeme
muset koně používat proti demonstrantům nebo výtržníkům v aréně,“ uvedl Čejka. Kromě vlastní aktivní
služby musí zvířata procházet také neustálým výcvikem. Ustájení a péče o koně stojí město ročně asi tři
sta tisíc korun. Jízdní městská policie pracuje celoročně, policisté s koňmi se zaměřují zvláště na
parky, odlehlejší místa, zahrádkářské kolonie a osady nebo okolí slepých ramen Labe. „Vydávají se tam,
kam se běžně státní ani městská policie nedostane, protože jsou to normálním způsobem nepřístupná
místa. Třeba v Ostravě je používají na haldách, které tam jsou místem úkrytu hledaných osob,“ vysvětluje
zástupce ředitele městské policie. Je toho názoru, že koně se ve službě rozhodně osvědčili, a doufá, že
zastupitelé ještě změní své rozhodnutí a potřebné peníze v městské pokladně najdou. Po Kladně, Ostravě
a Brně jsou Pardubice čtvrtým městem, kde městská policie využívá ke své práci jízdní koně.
14. ledna
Na okraji města budou uvítací tabule
Pardubice vyčlenily pro letošní rok půl milionu korun na zřízení uvítacích tabulí při vjezdech do města.
Ty by podle názorů radních měly přispět k lepší tváři města a k tomu, aby návštěvníci přijíždějící do
Pardubic měli aktuální informace o významných akcích ve městě. „Tabule budou stát na vstupních
komunikacích do města ze všech směrů, tedy asi na osmi až devíti místech. Přesné lokality a počty
upřesníme v nejbližších dnech. Jejich vzhled bude jednotný a umožní využít je také k upoutávce na
rozhodující aktivity ve městě, jako je Velká pardubická nebo Zlatá přilba,“ uvedl vedoucí odboru
rozvoje a strategie pardubického magistrátu Václav Voženílek. Podle něj by měly tabule nést znak
města s polovinou koně a základní text, ale vše by mělo být velmi jednoduché, aby řidiči mohli celé
sdělení vnímat ve vyšší rychlosti. „Bude tam napsáno asi jen "Vítáme Vás v Pardubicích" a na druhé
straně "Na shledanou". V dolní čísti bude i pruh, na který se budou na vyměňovací šablonu vkládat
informace o aktuálních událostech v Pardubicích,“ upřesňuje Voženílek podobu budoucích uvítacích
tabulí. Ty nedosáhnou velikosti standardních billboardů, ale budou mít zřejmě čtvercový tvar a
budou ze síťovaných desek, aby propouštěly tlak větru a nebudily příliš masivní dojem. Názory řidičů
na podobné tabule jsou rozporné. „Když jsou dobře udělané, myslím, že to je hezké přivítání
přijíždějících. Hlavně se musí udržovat, není nic horšího než opršelé a potrhané poutače,“ domnívá
se Jindřich Kroutil z Pardubic. Naopak řidič z Poličky, který zaparkoval svůj vůz ve Smilově ulici,
považuje tabule za zbytečné. „Uvítací tabule? K čemu? Vždyť je na začátku každé obce značka se jménem
obce. A nějaké aktuální akce? Pojedu do Pardubic jedině tehdy, když o nich vím předem, přece se
nebudu rozhodovat, až když přijedu k poutači,“ vrtí hlavou starší muž. K rozhodnutí umístit na kraji
města uvítací tabule vedly Pardubice podle Voženílka zkušenosti z jiných měst a také představa
radních. Definitivní návrh bude město vybírat z několika zpracovaných variant.
14. ledna
Pardubičtí dopraváci jsou nespokojeni, ale stávku nechystají
Situaci v dopravních podnicích měst rozhýbali v nedávné době pražští řidiči tramvají. Chtěli, a stále
ještě chtějí, stávkovat za zvýšení mezd, respektive chtějí dorovnat platy na stejnou úroveň s jejich
"autobusovými" kolegy. V současnosti je sice snad stávka zažehnána, leč stále visí ve vzduchu.
Nabízí se otázka, jestli se po vzoru pražských řidičů nechystají do stávky třeba řidiči pardubické
městské hromadné dopravy.
"U nás řidiči, alespoň doufám, na něco takového nepomýšlejí. Mzdový systém máme takový, že jak
řidiči autobusů tak i trolejbusů jsou si finančně rovni. Ke stávce v podstatě nemají důvod," uvedl
tiskový mluvčí Dopravního podniku města Pardubic Martin Hodný a dodal, že i kolektivní smlouva je
postavena tak, aby k žádné stávce nebyl důvod.
Všichni řidiči městských autobusů ale nejsou spokojeni. Peníze v poměru k práci a zejména k obrovské
odpovědnosti jim připadají neadekvátní.
"Necelých sedmdesát korun na hodinu, a to ještě až po pěti letech ježdění u podniku, mi připadá málo.
V Praze mají stovku a ještě chtějí stávkovat. Co bychom potom měli dělat my?" objasňuje otázkou jeden
z pardubických řidičů hromadné dopravy.
Podle dostupných informací je v současnosti v kmenovém stavu pardubických řidičů okolo dvou set mužů a
žen. Další pracují jako řidiči brigádníci, a to i tak, že někteří jsou v podniku již zaměstnáni v
trvalém pracovním poměru v jiné funkci.
"Podle mě dopravní podnik s brigádníky dost zametá. Nejen, že jim dává na hodinu směšné peníze,
tuším, že asi něco přes čtyřicet korun, ale i nejhorší šichty. Ráno ve čtyři jsem musel do práce,
jezdil jsem do osmi a odpoledne třeba od dvou do šesti. Celý den zabitý a peníze téměř žádné," uvedl
jeden z bývalých brigádníků, který práce právě z uvedených důvodů zanechal.
Jak uvedl další nejmenovaný řidič, stávka by ve zdejším dopravním podniku nebyla možná zřejmě ani z
důvodů špatného kolektivu.
"Je to zde rozdělené na party, a to není dobré. Vůbec netáhneme za jeden provaz. Přesto, kdybych měl
osmnáct tisíc jako mají v Praze, bylo by mi asi trapné stávkovat."
Podle informací právě od řidičů je totiž místní dopravní podnik jedním z nejhůře placených v celé
republice.
"I V severočeském kraji, kde je poměrně vysoká nezaměstnanost, mají autobusáci o dost větší peníze,"
uvedl nejmenovaný řidič autobusu.
13. ledna
Areál Vinice by mohl ožít
Rozsáhlý areál bývalého železničního vojska u pardubického krematoria by mohl v dohledné budoucnosti
výrazně změnit svou tvář. Město oslovil investor, který by chtěl celou plochu využít jako rozvojovou
oblast. Radnice proto také vyčkává s rekonstrukcí další části ulice S. K. Neumanna. Lukrativní pozemky
ale musí investor nejdříve získat od státu. „V té oblasti již působí mnoho firem. Jedna z nich by chtěla
areál koupit a vložit do něj určité peníze. Ze strany do ulice S. K. Neumanna by měly podle jejich
představ vyrůst komerční prostory, obchody nebo obchodní domy, v další etapě by tam byla smíšená
zástavba, administrativa, obchody, byty, a ve třetí fázi uvažují o výstavbě bytů. Taková byla alespoň
jejich představa, kterou nám prezentovali a s níž jsme souhlasili. Územní plán jsme schopni jejich
záměru přizpůsobit,“ uvedl náměstek primátora Michal Koláček. Podle jeho informací ale pozemky nepatří
městu, ale státu. Že je celé území stále v majetku státu, potvrzuje ředitel odboru vnějších vztahů
Českých drah Jan Joza. „O jeho dalším osudu bude rozhodovat ministerstvo dopravy. Část pozemků se již
prodala, část na privatizaci ještě čeká,“ uvedl Joza. Po pardubické průmyslové zóně a pozemcích, které
nedávno nabídla investorům Synthesia, by se mohl areál bývalého železničního vojska stát další
rozvojovou oblastí města. Další plochy by mohly přibýt také po odchodu armády z pardubického letiště
a kasáren T. G. Masaryka.
13. ledna
Divadlo představilo oponu dárcům
Největším mecenášům představilo v sobotu pardubické divadlo dílo, o jehož vznik se velkou měrou
zasloužili: malovanou oponu, kterou pro divadelní scénu na motivy původní opony Františka Urbana
namaloval akademický malíř Václav Špale. Její pořízení umožnila divadlu veřejná sbírka, která dnes
skončila. Trvala 382 dní a vynesla přes milion korun. Na sobotní představení, nazvané pracovně Zrození
zázraku, pozvalo divadlo 167 dárců, kteří věnovali na oponu více než tisíc korun. „Chtěli jsme jim
poděkovat, představit společné dílo a využít tohoto okamžiku k založení Divadelního spolku, který by
měl sdružovat právě příznivce pardubického divadla," řekl ředitel divadla Petr Dohnal. Kolem opon se
točil celý slavnostní večer v pardubickém divadle. Začal otevřením výstavy Múzám, městu, národu,
věnované malovaným českým a moravským oponám 19. až 21. století. Až před zahájením představení mohli
návštěvníci vidět tu svou. „Dosud jsme oponu ukázali pouze návštěvníkům štědrovečerního představení,
nikdo jiný ji neviděl, až teď dárci. Je to slavnostní opona a budeme ji využívat pouze při mimořádných
příležitostech," zdůraznil ředitel. Slavnostní opona se do pardubického divadla vrátila po více než 70
letech. Jména velkých dárců budou zapsána na desce ve foyer divadla.
10. ledna
Azylový dům praská ve švech
Plně obležen je v těchto mrazivých dnech pardubický azylový dům pro muže. Přicházejí tam nejen
jeho pravidelní klienti, ale i po celý rok venku žijící bezdomovci. Chtějí se jen na chvíli ohřát
nebo přečkat noc pod střechou. Přespávají kde se dá, i na nouzových lůžcích ve společenské místnosti.
„V rámci možnosti poskytneme pomoc každému, kdo o ni požádá. Nechat někoho venku by v tomto počasí
byla vražda," řekla ředitelka pardubického azylového domu pro muže Miloslava Bičíková. Denně tu kromě
38 stálých klientů přespí několik náhodně příchozích. Řadě bezdomovců však podle její zkušenosti stačí
chvíle strávená v teple, hrneček čaje či něco k jídlu. „Je to právě to, co by mimo jiné mělo zajišťovat
denní centrum a noclehárna, o jejíž vybudování již dlouho usilujeme," dodala ředitelka Střediska
křesťanské pomoci Hana Šlechtová. V současné době středisko shání buňky, v nichž chce denní centrum
vybudovat. Peníze na projekt získalo od nadace. Magistrát, který ostatní aktivity střediska finančně
podporuje, se od vybudování tohoto zařízení dlouhodobě distancuje. Radní mají obavy, že noclehárna a
vyvařovna by do města přilákaly další bezdomovce. „Jsme ochotni se postarat o své potřebné, ale ne o
lidi, kteří sem přijíždějí z širokého okolí. Dnes na nádraží napočítáte na padesát takových lidí, z
Pardubic jich je možná pět," argumentuje primátor Jiří Stříteský.
10. ledna
Primátor chce kandidovat do Senátu
Primátor Jiří Stříteský na podzim v komunálních volbách opět obhájil svou pozici. Po celé funkční období
by však v čele radnice již stát nemusel. Jeho skrytou ambicí není totiž nic menšího než Senát. Pokud by
jej voličské hlasy do něj skutečně vynesly, na dvou židlích by podle svých slov rozhodně neseděl.
Do vysoké politiky se po více než desetiletém působení na komunální úrovni chtěl Jiří Stříteský dostat
na konci minulého roku, když se ucházel na sjezdu Občanské demokratické strany o funkci jednoho z
místopředsedů. Neúspěšně.
Pardubický primátor však nevylučuje, že učiní další pokus o vstup do nejvyšších pater české politiky.
Tentokrát by se jednalo o mezi lidmi nepříliš oblíbený Senát. V Pardubicích a okolí se bude nový senátor
volit za dva roky, kdy vyprší mandát Jaroslavě Moserové.
"Já jsem na to nepřišel, není to z mé hlavy, ale bylo mi to nabídnuto," odvolává se Stříteský na
podporu z řad svých spolustraníků.
"A já jsem to samozřejmě ani nepotvrdil, ani nevyvrátil. Jestli budou podmínky takové, abych se o to
ucházel, tak možná ano. Ale zdůrazňuji, že prioritou je pro mne primátorování Pardubic. Pokud toto
město a hlavně i můj případný nástupce bude takový, aby se pokračovalo v linii, kterou jsme tady
nastartovali, tak jsem ochoten o tom uvažovat. Ale nikdy neudělám to, že bych tady odsud utekl a
nechal po sobě nějaký chaos."
Do konečného rozhodnutí, zda primátor půjde do senátorských voleb, zbývá ještě rok či rok a půl.
Již dnes ale vycítili šanci stát se primátorem alespoň na dva roky jiní komunální politici. Pokud
by totiž Jiří Stříteský ve volbách do Senátu uspěl, jeho křeslo na radnici se uvolní. Nechce totiž
vykonávat obě funkce současně.
"Teoreticky to jde, protože starosta Jičína je také senátorem a primátor Teplic rovněž, ale já bych
to v žádném případě nedělal," tvrdí primátor. Jeho podmínkou pro případné a předčasné vyklizení
primátorského postu však je, že jeho nástupce bude opět z ODS. A takových jmen je v současné radě
města pět.
9. ledna
Malé radncie se rozebíhají velice pomalu
Počátkem listopadu pardubičtí občané poprvé volili zastupitele do tří nových městských obvodů.
Vznikly tak i nové radnice, které měly začít fungovat od počátku letošního roku. I zběžné sondy do
chodeb a kanceláří těchto úřadů ukazují, že se čeká od občanů trpělivost a shovívavost, dokud tyto
instituce nevyrostou z dětských plenek. Radnice pro střed Pardubic získala šikovné kancelářské prostory
v budově bývalého Stavoprojektu za divadlem. Během listopadu a prosince byly sice zrekonstruovány a
působí důstojným dojmem, ale lidé si tu připadají jako v bludišti. Chybí informační tabule u vchodu
a na dveřích kanceláří jsou provizorně přilepeny jen malé papírky, na kterých je červeným fixem napsáno,
který odbor tu sídlí. "Je to samozřejmě provizórium. Teď právě budu jednat s firmou, která vyrobí
orientační tabuli do vchodu, pak musím sehnat firmu, která nám zajistí štítky vedle dveří a visačky
pro pracovnice. Skoro nevím, co řešit dřív, jestli telefony, počítače nebo orientační tabule,"
připustila starostka městského obvodu Pardubice 1 Hana Tomanová. S prvními úředními dny
je přesto spokojená. "Základem je fakt, že k nám přešlo hodně zkušených úřednic z magistrátu, které
perfektně svoji práci ovládají. Do normálu a absolutní spokojenosti se dostaneme během měsíce,"
slíbila starostka. Pardubičtí občané zatím na malé radnici tápou.
Nejlépe se zorientovali Romové, kteří už 8. ledna bez váhání mířili ke dveřím
sociálního odboru a každý úřední den před nimi vytvářejí fronty. "Mám zatím jen půjčenou židli a půjčený
stůl a jinak kancelář prázdnou," přiznal starosta radnice Pardubice 5 na Dukle Jaroslav Kňava,
ale ujistil, že jeho úředníci jsou na rozdíl od něj plně vybaveni technikou i nábytkem a mohou poskytovat
kvalifikované služby. Jedinou výjimkou jsou telefony. Na malou radnici na Dukle se zatím nikdo nedovolá,
pokud nezná čísla mobilních telefonů zaměstnanců. "Telecom měl před koncem roku dost práce, takže se to
trošku nepovedlo, ale mám slíbeno, že do konce tohoto týdne budeme mít linky zavedeny," řekl s nadějí
blízkou jistotě Kňava.
9. ledna
Evidence vozidel se stěhuje na okraj města
Lidé z Pardubic a okolí budou muset jezdit na evidenci motorových vozidel místo do středu města do Černé
za Bory. Pardubický magistrát včera totiž rozhodl o stěhování oddělení do areálu stanice technické
kontroly, kde bude fungovat od dvacátého ledna. O přesunu podle úředníků rozhodlo velké parkoviště v
novém místě a to, že řidiči budou mít nyní veškerou agendu, která se týká motorových vozidel, pod
jednou střechou. „O celé věci jsme uvažovali téměř půl roku a nakonec jsme došli k závěru, že přesunutí
je vhodným řešením. Doposud museli řidiči vyřizovat svoje záležitosti v budově na ulici 17. listopadu,
pak případně jeli do Černé za Bory a zase zpátky. Nyní je vše pod jednou střechou,“ řekl primátor
Pardubic Jiří Stříteský. Vladimír Bakajsa pověřený vedením dopravního odboru magistrátu ještě upozorňuje,
že řidičům odpadnou problémy s parkováním, protože v Černé za Bory budou mít u budovy k dispozici velké
parkoviště. „Pokud někdo nechce nebo nemůže jet autem, lze využít i autobusové linky 12 a 28, která byla
nyní posílena,“ uvedl Bakajsa.
Oddělení registru vozidel se začne stěhovat příští čtvrtek a v provozu bude už další pondělí.
Úřední hodiny se nezmění, na původním místě zůstává oddělení řidičských průkazů a zkušební komisaři.
„Myslím, že řidiči časem tento přesun ocení. Vždyť například pokud chtějí převést automobil na nového
majitele, musí získat i stříbrnou evidenční známku a tu jim vydá o patro níž stanice technické kontroly,“
řekl Bakajsa. Oddělení se podle něj stěhuje až nyní proto, že dříve nešlo zavést v budově nové sítě.
„Tuto věc zajišťuje a platí ministerstvo vnitra, které práce zadalo soukromé firmě, a do harmonogramu
prací jsme nemohli zasahovat,“ dodal Bakajsa. Pardubický primátor města však tvrdí, že nespokojení
obyvatelé města se mohou obracet na magistrát. „Je to věc do úvahy. Jsme ochotni naslouchat, a pokud
někdo přijde a přesvědčí nás argumenty, můžeme vše ještě jednou zvážit,“ řekl Stříteský.
9. ledna
Počet městských úředníků narostl na 351
Po deseti letech práce na pardubickém okresním úřadu přešel jeho bývalý přednosta Stanislav Panuš do
řad magistrátu a stal se jeho tajemníkem. Spolu s ním přijalo město z okresu dalších více než sto
čtyřicet zaměstnanců. Právě nový tajemník bude muset řešit úkol, jak do konce roku stavy zaměstnanců
opět snížit. „Na místo tajemníka magistrátu mne jmenoval primátor, který využil své zákonné možnosti.
Mezi prací na okresním úřadě a v samosprávě je diametrální rozdíl. Okresní úřad a jeho přednosta měli
jako státní správa funkci autokrativního vedení. Navíc se v souvislosti s reformou veřejné správy a
vznikem tří nových městských obvodů mění celá řada věcí,“ uvedl Panuš. Na konci loňského roku měl
magistrát dvě stě devět úředníků, s delimitovanými pracovníky ze zrušeného okresního úřadu dosáhl
jejich počet tři sta padesáti jednoho. Podle tajemníka si chce město kvalitní zaměstnance ponechat,
ale bude usilovat o snížení jejich počtu o čtyřicet až šedesát osob do konce roku. „Takový je pokyn
pana primátora,“ říká Panuš. Předchozí tajemník Jiří Šmaha přijal nabídku starosty pátého městského
obvodu Jiřího Kňavy a přešel na stejné místo nové městské části.
9. ledna
Blízko Intersparu by mohl vyrůst supermarket
V Pardubicích možná vyroste další obchodní centrum. Investor, který už ve městě postavil několik
supermarketů, chce v Poděbradské ulici vystavět další - menší market. Na tento projekt už má územní
rozhodnutí. Náměstek primátora Michal Koláček ale uvedl, že radnice nyní jedná s ivestorem o podmínkách
výstavby.
"My jsme měli nějaké podmínky pro okolí tohoto území. Chtěli jsme tam vybudovat chodníky, umělé osvětlení,
řízenou světelnou křižovatku, cyklistické stezky a investor přišel s požadavkem, zda bychom naše
požadavky nezmírnili. My jsme se shodli na tom, že ty naše požadavky jsou opodstatněné pro toto území
a že na nich budeme trvat. Investor do půlky roku zváží jestli tyto naše podmínky jsou pro něj
přijatelné a požádá nebo nepožádá o stavební povolení."
8. ledna
Opona bude slavnostně odhalena
Všem škarohlídům a pesimistům, kteří sýčkovali, že se Východočeskému divadlu v Pardubicích nepodaří
dobrovolnými sbírkami a dary sponzorů získat částku převyšující jeden milión korun na pořízení
slavnostní opony, dává tuto sobotu pádnou odpověď vedení divadla. Opona, která byla vytvořena na
motivy původní opony Františka Urbana (shořela při požáru divadla v roce 1931), bude slavnostně
odhalena. Případ se tímto uzavírá. Peníze divadlo získalo od tisíců lidí a stovek firem, které si
zakoupily symbolický kus opony. Od těch, kteří přispívali do kasičky ve foyer divadla nebo kupovali
speciální pohlednice v ceně 40 korun. Sbíralo se tedy vlastně i po šestácích jako na stavbu pražského
Národního divadla. "Dne 11. ledna bude definitivně ukončena sbírka na novou oponu pardubického divadla,
do té doby mají ještě zájemci možnost přispět na dovybavení technického zázemí opony. Dárci, kteří
věnovali divadlu více než tisíc korun a získali pamětní certifikát, budou jmenovitě zapsáni na desce
ve foyer divadla," řekl Právu Radek Smetana z obchodního oddělení pardubické scény.
Sobotní slavnostní večer, který vedení divadla pracovně nazývá Zrozením zázraku, bude spojen s
představením komedie Ještě jednou, pane profesore. "Před představením všechny přítomné čeká vernisáž
výstavy "Múzám, městu, národu" o malovaných oponách v Čechách a na Moravě v 19. až 21. století.
Výstava dr. Kreuzigera měla premiéru již ve Státní opeře v Praze při příležitosti tamního odhalení
malované opony," upozornil Smetana. Staronová malovaná opona, kterou vytvořil Václav Špale se třemi
spolupracovníky přímo v pardubických divadelních dílnách, by ale neměla zevšednět každodenním
používáním. Spíše se stane součástí výjimečných aktů, často návštěvníkům zůstane skryta. "Všichni
abonenti a drobní dárci uvidí oponu po 11. lednu při představeních, při nichž to jen bude technicky
možné. Dále se bude malovaná opona používat jen při slavnostních příležitostech, tedy při premiérách,
derniérách, beneficích nebo při příležitosti Světového dne divadla," dodal Smetana.
6. ledna
Předpoklady se naplnily, parkovací dům není využíván
Parkovací dům na Karlovině v Pardubicích funguje již druhý měsíc, ale majitelé automobilů zatím
jeho služeb příliš nevyužívají. I když je tam parkování o polovinu levnější než v okolí, řidiči se
snaží najít místo k stání v ulicích v centru města. Jen o něco více pod jeho střechu zajíždějí
návštěvníci krajského úřadu, kteří mají parkování zdarma. „Snad se to časem zlepší. Zatím se to
zabíhá velmi pomalu, protože městská i státní policie stále toleruje parkování řidičů na zákazech
stání a nekontroluje důsledně parkovací lístky. Pomalu si zde zvykají parkovat také ti lidé, kteří
si přijeli na krajský úřad vyřešit své záležitosti,“ zlobí se investor parkovacího domu Petr Vašíček.
Podle pracovníka recepce, který kontroluje parkovací lístky návštěvníků kraje, využívá bezplatného
parkování denně asi dvacet až třicet řidičů. Krajský úřad žádnou speciální kampaň o možnosti bezplatného
parkování svých návštěvníků nedělal. „Informaci jsme předali všem médiím a osobně jsme informovali
tajemníky měst a zastupitele kraje. Víc pro to asi nemůžeme udělat,“ uvedla tisková mluvčí Pardubického
kraje Sylva Zajíčková. Mnoho řidičů ale o parkovacím domě a výhodě pro návštěvníky kraje neví.
„Neslyšel jsem o tom a popravdě řečeno, mám vždy na vyřizování kromě kraje víc věcí, takže parkuji tak,
abych to měl na všechna místa co nejblíž. Parkovací poplatek v automatu klidně zaplatím, firma mi jej
stejně proplácí i s cestovným,“ říká muž, který přijel ze Svitav a svůj vůz zaparkoval u Východočeského
divadla. Téměř všechna parkovací místa tam jsou obsazena, podobně jako v dalších oblastech centra
Pardubic. „My jsme otevření parkovacího domu vůbec nepocítili, máme na našem parkovišti pořád plno.
Přece jen je ten objekt trochu stranou od centra a lidem se tam moc nechce,“ říká muž, který vybírá
poplatky na parkovišti za Pasáží.
6. ledna
Otužilci plavali v Labi
Mnohým ze stovek přihlížejících diváků musela naskočit husí kůže jen z toho, co viděli. Skupina mužů a
žen jen v plavkách, koupacích čepicích a cvičkách nejdříve skládá na parkovišti za stadionem slavnostní
slib a pak se otužilci prodírají mezi přihlížejícími k vodě. Jeden za druhým vstupují do Labe a rychlým
tempem, které podporuje značný proud, se vzdalují pod most Pavla Wonky. „Letos to je už třicátý druhý
ročník otužileckého plavání na Labi. Děláme ho pravidelně na tomto místě vždy první víkend v lednu.
Sjíždí se sem značné množství lidí, zpravidla se to pohybovalo mezi osmdesáti a devadesáti plavci. V
posledních letech nás bývá kolem sedmdesáti, z České republiky i ze zahraničí. Máme zde Slováky,
Belgičany, jezdili sem Němci,“ říká Josef Žák, který je jedenáct let členem Otužileckého klubu v
Pardubicích. Chodci na břehu plavcům stěží stačí. Od vstupu do Labe by diváky odrazovaly nejen silný
proud a chladná voda, ale i naplavené odpadky u kotviště lodi Arnošt z Pardubic, kde se u téměř
zaplaveného mola zachytily větve, plastové lahve a všemožné smetí. Otužilci neznají žádnou horní
věkovou hranici. „Nejstarší je pán z Olomouce, který zasvětil všechen svůj volný čas otužileckému
plavání. Ten už se mílovými kroky blíží k devadesátce. Nevynechá téměř žádnou akci, která se v zimním
plavání po republice uskuteční,“ tvrdí Josef Žák. Podle něho nemá na tuto disciplínu ani tak vliv
teplota vzduchu, jako spíše voda. „Dnes má jeden stupeň, to je normální otužilecká teplota. Dlouhodobě
trénovaný organismus je připravovaný na to, aby mohl delší dobu pobývat ve vodě, jejíž teplota je
okolo nuly. Extrémní podmínky byly vloni. Bylo tu jedenáct pod nulou, sníh a voda měla půl stupně pod
nulou. Po výstupu z vody je ale tělo v takovém stavu, že ani necítíte, jestli je mráz nebo ne, “
vysvětluje Žák. Šňůra barevných čepiček, které vyčnívají otužilcům z vody, se postupně rozpadá, když
plavci končí svou plavbu na jednotlivých stanovištích, vystupují z vody a rychlým tempem se pěšky
vracejí do šaten.
6. ledna
Úředníci magistrátu měli pracovní víkend
Zcela v pracovním nasazení prožili uplynulý víkend někteří úředníci zdejšího magistrátu, který rovněž
převzal kompetence bývalého okresního úřadu.
Protože pondělí je prvním úředním dnem, pokračovalo v obou volných dnech stěhování a přebírání
potřebných agend. V informačních kancelářích zpočátku zájemcům poradí, kde lidé najdou vše, co potřebují.
"Nebylo by poctivé slibovat plynulý přechod při termínech, jaké pro něj byly. Úřední den bude a doufáme,
že se obejde bez velkých zmatků," uvedl tajemník magistrátu Stanislav Panuš.
Přes 400 úředníků bude v pěti budovách. Stejně jako úředníci bývalého okresu budou mít v Pardubicích
premiéru i zaměstnanci tří tzv. malých radnic. Město je rozděleno na sedm obvodů, jejichž radnice mají
státní i veřejnou správu přiblížit občanům.
6. ledna
Hasiči testovali vodní živel
V rámci tradičního dne otužilců předváděli profesionální hasiči v sobotu po poledni celkově již šestou
ukázku záchrany tonoucího člověka. Okolí mostu Pavla Wonky "zaplavily" stovky lidí, kteří si nechtěli
tuto podívanou nechat ujít. Úderem třinácté hodiny se do rozbouřeného Labe, v místech vedle přístaviště
parníku, vrhl jeden z hasičů, jenž demonstroval člověka bojujícího s tímto živlem.
Proud byl v těchto místech tak silný, že osádka záchranného hasičského člunu, která kroužila okolo
"tonoucího", jej raději bez okolků vytáhla. Tím však práce záchranářů zdaleka nekončila.
"Zraněného" bylo nutné dopravit na pevninu. Z rozbouřené vody se špatným přístupem na břeh to však nešlo.
Člun Hasičského záchranného sboru Pardubického kraje z místního územního odboru musel tedy najet přímo
pod most, kde z něj pomocí zařízení Evak byla zraněná osoba, v tomto případě naštěstí jen demonstrována
hasičem, vytažena nahoru na speciálních nosítkách.
5. ledna
Žlutý pes mění svou tvář
Rockový klub Žlutý pes, který patřil mezi nejznámější zařízení tohoto druhu v celé republice, je
minulostí.
"Žlutý pes jako rockový klub skončil po deseti letech existence z mnoha důvodů. Jedním z nich byla
vysoká režie a stav objektu, který by v případě dalšího fungování potřeboval značnou finanční injekci,"
řekl bývalý nájemce Žlutého psa Lumír Sokol, podle něhož byla dalším důvodem také celorepubliková krize
rockových klubů.
"Neprojevovala se ani tak v návštěvnosti, ale spíše ve vzrůstajících nárocích kapel. Tato krize je
však v celém hudebním průmyslu - i u vydavatelství a v prodeji nosičů," poznamenal Lumír Sokol, jenž
postrádal také větší množství kvalitních hudebních souborů v nižších cenových relacích, které by byly
schopny vystoupit třeba za procenta ze vstupného a které by současně do klubu přilákaly dostatečný počet
návštěvníků.
"Na většinu akcí do Žlutého psa nepřišlo více než 200 lidí," uvedl bývalý nájemce tohoto rockového
klubu, jenž chce nyní programovou náplň typickou pro Žlutého psa přesunout do klubu Ponorka, jehož byl
a stále je provozovatelem.
"Ponorka má oproti Žlutému psovi výhodnější polohu, protože je téměř v centru města. Myslím si, že
kapacita Ponorky, která je 200 lidí, by měla být na pořádání rockových akcí dostačující," přemítal
Lumír Sokol.
V prostorách dnes již bývalého rockového klubu na Cihelně, který pojal kolem 350 až 400 lidí, by se
však měly dále pořádat kulturní akce.
"Jako hudební klub by se měl Žlutý pes znovu otevřít po zásadní rekonstrukci asi v polovině května,"
pokračoval dlouholetý pořadatel rockových akcí v regionu.
Podle jeho slov by se sice náplň Žlutého psa po rekonstrukci měla lišit od původního programu, ale
přesto chce s novými nájemci poměrně těsně spolupracovat.
"Ani bychom si nemohli dovolit stát proti sobě, protože v Pardubicích je moc kohoutů na jednom hřišti.
Kromě Žlutého psa a Ponorky tu je ještě Atomik či ABC klub. I proto nechceme například křížit programy
u Žlutého psa a v Ponorce. Chystáme i společné internetové stránky, propagaci akcí apod.," konstatoval
Lumír Sokol, jehož potěšilo, že noví nájemci Žlutého psa jsou lidé se zkušenostmi s hudebním byznysem,
byť v jiné oblasti - pořádali mimo jiné i koncert Karla Gotta a Heleny Vondráčkové v pardubické Areně.
Podle Lumíra Sokola by však částečnými úpravami měla projít i Ponorka.
"Počítá se s vybudováním nového baru, vystavěním oplocené zahrádky asi pro 150 lidí a dalšími
dílčími změnami, které se budou týkat především zvukové aparatury," podotkl nájemce Ponorky, jejíž
snahou bude to, co měl dosud ve vínku Žlutý pes - podpora mladých kapel, ale i tradiční koncerty
skupin, jako jsou například Volant, Znouzectnost, Totální nasazení, Garage a další.
3. ledna
Do Pardubic nové poantografy
České dráhy včera poprvé uvedly do běžného provozu čtyři patrové elektrické soupravy, tzv. nové
pantografy, pro příměstskou dopravu, které budou nasazeny především na trati z Prahy do Pardubic .
Přestože první jednotky podnik nakoupil již v roce 2000, kvůli chybějícímu povolení od drážního úřadu
je využíval jen ve zkušebním provozu. První vlaky, které postupně nahradí až 30 let sloužící
pantografové spoje, mohou podle vedoucího tiskového oddělení drah Petra Šťáhlavského na trati z
Prahy do Pardubic využívat maximální rychlosti 140 kilometrů za hodinu. Třívozová souprava nabízí
287 míst k sezení ve druhé třídě, což je přibližně stejně jako starý vlak s 300 místy, a navíc 23
míst v první třídě. Všechny vozy jsou klimatizované a mají sníženou podlahu v nástupních prostorech
pro cestující.
3. ledna
Nové radnice od pondělka
V podzimních komunálních volbách občané poprvé volili i do dalších tří městských obvodů z celkových
sedmi. Sídlo Městského obvodu Pardubice I se nachází v budově někdejšího Stavoprojektu vedle divadla.
Včera však na budově ještě chybělo jeho označení a uvnitř kanceláří spíše panovali řemeslníci. Jak uvedla
starostka obvodu Hana Tomanová, jejich tým sesešel poprvé.
"Každý se nastěhoval do své kanceláře a začali jsme dávat dohromady požadavky na to, co nám chybí.
Když se podíváte kolem, nemáme židle, běžné vybavení pro provoz kanceláří - papíry, děrovačky atd.
Ale chceme v pondělí začít fungovat pro veřejnost. Lidé si budou muset zvyknout k nám chodit, budou
samozřejmě muset počítat s tím, že ledacos ještě bude nějakou dobu jako provizórium. Jinak naším prvním
zájmem je, aby lidé nic nepoznali a všechno, co potřebují, zde měli zajištěné," přála si Hana Tomanová.
Také radnici v pořadí pátého městského obvodu v Češkově ulici vedle Základní školy Gorkého, pod nějž
spadá sídliště Dukla, jsme včera zastihli ve stavu příprav.
"Je to první den pro úředníky, jinak já funguji od doby svého zvolení, to znamená od 15. listopadu,"
upřesnil starosta Jaroslav Kňava.
"Moje práce spočívala v tom, že jsem zajišťoval veškerá výběrová řízení na nábytek, počítače,
zabezpečovací zařízení apod. Základ kanceláří vybaven je, dnes by se měly instalovat počítače,
doufám, že od pondělka budou úplně funkční a napojeny na síť s magistrátem." Dukelský obvod již
během včerejška vyřizoval některé úřední záležitosti, především kolem sociálních dávek a žádostí
o kolaudace staveb.
Snad vizuálně nejlépe byla k včerejšímu dni připravena malá radnice třetího obvodu v centru Dubiny,
z velké části vybavená již v závěru loňského roku. I tady se konal nástup všech úředníků.
"Pro veřejnost začneme fungovat nejbližší úřední den, což je pondělí. Na devadesát pět procent
jsme vybaveni," sdělil starosta Miloš Růžička. Zatím největší komplikací, s níž se setkali, je
připojení na komunikační sítě.
"Jediná potíž je, že zatím nemáme pevné linky, a nemáme tudíž elektronický dosah na agendy,
které jsou na městě, protože tady není komunikační spojení. Toto je problém, který se bude
řešit v nejbližších dnech." Od pondělí tak bude ještě spojení řešeno náhradním způsobem, a
to asi po dobu dvou týdnů.
3. ledna
Hrou roku opět Pokrevní bratři
Rok 2002 byl pro Východočeské divadlo v Pardubicích rokem velmi úspěšným, historická budova Městského
divadla prošla rozsáhlou rekonstrukcí, která jí navrátila původní secesní krásu. Jeviště Městského
divadla již také zdobí nová malovaná opona, kterou na motivy shořelé Urbanovy opony maloval akademický
malíř Václav Špale.
Východočeské divadlo zakončilo rok 2002 silvestrovským představením Cooneyho komedie Co se doma uvaří
(to se doma sní) v režii Františka Laurina. Po zcela vyprodaném představení ředitel divadla Petr Dohnal
spolu s primátorem města Jiřím Stříteským vyhlásili s napětím očekávané výsledky divácké ankety o
nejúspěšnější inscenaci roku 2002, rovněž vylosovali 3 diváky, kteří obdrželi jako dárek roční
předplatné do VČD. Ankety se zúčastnilo 1 070 diváků.
Divácky nejúspěšnější inscenací Východočeského divadla se již podruhé stal muzikál Willyho Russella
Pokrevní bratři v režii hostujícího Petra Novotného. Muzikál Pokrevní bratři přeložil dramaturg
divadla Martin Fahrner, ve VČD byl uveden v české premiéře téměř před dvěma lety 10. února 2001.
Druhé místo od diváků získal další muzikál Šumař na střeše opět v režii muzikálového mága Petra
Novotného. „Zkoušení v Pardubicích už vlastně neberu jako hostování, s řadou herců jsem již pracoval
a známe se. Jsem na zdejší herce nějak zvláštně napojen a oni na mě,“ svěřil se Petr Novotný. Úspěchem
Šumaře je, že tento muzikál se vyšplhal tak vysoko na žebříčku divácké oblíbenosti pouze po 11 reprízách
od premiéry 20. dubna 2002.
Třetí místo diváci udělili také téměř novince na repertoáru VČD Procházkově komedii Ještě jednou,
profesore v režii samotného autora, premiéra se konala 26. října 2002.
Nejnavštěvovanější inscenací se opět stala hudební komedie Noc na Karlštejně v režii Františka
Laurina, kterou během roku vidělo 15 377 diváků.
V roce 2002 navštívilo Východočeské divadlo 97 761 diváků, odehráli jsme 319 představení na domácích
scénách a 50 zájezdů, celkový počet představení (spolu s dovozovými akcemi) činí 471.
19. prosinec se zapsal do dějin VČD největším počtem akcí za jeden den, včetně zájezdu jich bylo sedm –
tento den navštívilo divadlo 1 143 diváků.
2. ledna
Tříkrálová sbírka také v Pardubicích
Mottem Tříkrálové sbírky, která proběhne od zítřka do příští středy také na Pardubicku, je pomoc
rodinám a lidem v nouzi u nás i v zahraničí a podpora charitního díla. V těchto dnech budou chodit
do domácností, institucí a po ulicích skupinky tří králů s koledou a budou vybírat do speciálních
charitních pokladniček příspěvky od občanů. Sbírku organizuje Sdružení Česká katolická charita,
jejímž posláním je pomáhat potřebným lidem v nouzi bez ohledu na jejich vyznání, rasu nebo národnost.
Osmdesát procent získaných prostředků z Tříkrálové sbírky bude rozděleno prostřednictvím farních a
diecézních charit do středisek pomoci a na aktivity charity. Zbylá část bude rozdělena pro humanitární
pomoc do zahraničí a v souladu se zákonem na pokrytí nákladů na přípravu sbírky. Oblastní charita
Pardubice chce využít získané prostředky především při péči o staré nebo postižené lidi. Již delší
dobu se snaží vybudovat zařízení, kde by pracovníci charity mohli poskytnout těmto lidem celodenní
péči. Většina peněz tak přispěje k dokončení projektové přípravy Domu pokojného stáří v Rosicích nad
Labem. Další část prostředků bude použita na provoz nově vzniklého střediska osobní asistence u dětí
s postižením „Pavlík“ a na podporu střediska „Vozíčkář“.
